Německý filozof a psychoterapeut Bert Hellinger  přišel s myšlenkou, že naše životní cesta je ovlivňována vzorci a událostmi z rodinné historie, které se předávají z generace na generaci. Hellingerovy konstelace odhalují skryté dynamiky rodinných systémů a nevědomé vlivy, které formují naše životy. Náš rod nás ovlivnil nejen biologicky, ale také psychologicky a emocionálně. 

Genetika a neurobillogie ovlivňují naše chování a náladu. Psychologické vlivy se formují už v dětství a jsou utvářeny rodinným prostředím, zkušenostmi a dědičnými vzorci. Další vývnamnou roli sehrávají naše obsahy v nevědomí a dědictví předků.
Co vlastně "víme" o nevědomí?

Sigmund Freud zastával názor, že nevědomí řídí lidské chování. Velká část našich myšlenek a pocitů je nevědomá; to, co jsme nezpracovali, zůstává v našem nevědomí. 

Carl Gustav Jung  rozlišoval osobní nevědomí, které obsahuje naše vlastní zážitky a kolektivní nevědomí, které zahrnuje univerzální zkušenosti předchozích generací. Jungovy archetypy si můžeme představit jako prapůvodní obrazy a motivy, které se dotýkají hlubokých sdílených lidských zkušeností a ovlivňují myšlení, pocity a chování.

Evoluční psychologové se domnívají, že naše prožívání, vlastnosti i chování jsou výsledkem  mechanismů, které se vyvinuly v průběhu evoluce. Naše mysl je od narození vybavena určitými schopnostmi, které nám v minulosti pomáhaly přežít a uspět.  Mnohé z těchto vzorců máme uložené hluboko v nevědomí, což znamená, že neseme nejen genetickou, ale i psychologickou stopu našich předků.

Pomáhají nám lépe porozumět vlastním emocím a vést nás k hlubšímu sebepoznání. Učí nás empatii, toleranci, soucitu. Můžeme se vcítit do kůže druhého člověka, jako bychom četli jeho příběh a nahlížet na člověka jako na mnohovrstevnou bytost - s jeho duchovními potřebami a city.

Stává se, že lidé, kteří navštěvují konstelace, často nemají dostatečně rozvinutou strategii řešení problémů a zvládání náročných životních situací a tak hledají vnější příčinu svých potíží právě třeba v rodě a jeho historii. 

Pravda ale je, že sami totiž neseme nespočet vlastních vzorců a schémat, která si neuvědomujeme.  Jsou to především naše vlastní zážitky, které ovlivňují naše vztahy, jednání a rozhodování. Můžeme se na ně podívat ve schématerapii, která jde hlouběji do nitra a umožňuje nám je zpracovávat jemně a bezpečně. 

Vyzkoušíme si modelové situace, probereme si různé scénáře a začneme s nácvikem.

• Posílení autonomie - máme své základní emoční potřeby už od dětství, jako je pocit jistoty, přijetí, lásky, porozumění, potvrzení, sounáležitosti, kompetence a jejich dosycení nám pomáhá v dospělosti k pevnějšímu sebevědomí, schopnosti vytvářet dobré vztahy, nacházet radost v životě a obstát v náročných a těžkých chvílích.
• Přenosové vzorce – vysvětlíme, proč někdy reagujeme na druhé citlivě či přehnaně. Do současných vztahů nevědomě promítáme pocity z minulosti. Sebepřijetí a přijetí druhých jsou na sobě navzájem závislé. 
• Komunikační strategie – jak předcházet konfliktům a jak je zvládat. Jak vyjednávat, vymezit hranice, rozpoznat manipulaci a vyhnout se komunikačním faulům. Poznáme různé komunikační styly, které zvyšují pocit bezpečí, sebedůvěru a podporují soudržné vztahy.
• Zvládání silných emocí -  jak zklidnit své emoce, snížit strach, stres, ale také frustraci, bezmoc a lítost v situacích, které nemůžeme ovlivnit.  Ačkoliv některé věci změnit nejde, své emocionální reakce ovlivnit můžeme. Třeba skrze sebezklidňující strategie, objektivnější pohled, nebo lépe pochopíme své motivy, či motivy druhých.

• Lidé často hledají magická řešení, ale ve skutečnosti nakonec v životě rozhoduje to, co změníme sami.
• Když se zlepší naše psychické zdraví, zlepší se i celá řada psychosomatických potíží,   kardiovaskulární systém, krevní tlak, trávení, spánek, nálada a snižuje se únava.
  Psychika a tělo jsou propojené. 

Mám za sebou výcvik v oblasti rodinných a systemických konstelací, doplněný semináři s Manuelou Erdödy, dcerou Berta Hellingera.

Ačkoliv jsou konstelace hlubokým a silným zážitkem, ukázalo se, že lidem při zvládání velmi těžkých životních situací často dostatečně nepomohly. Proto jsem hledala další přístupy a našla kognitivně-behaviorální terapii a schématerapii, které mě natolik nadchly, že jsem se díky nim rozhodla studovat psychologii na vysoké škole. 

Tyto metody se nezabývají jen našimi schématy a vzorci, ale dotýkají se hlubokých emocí člověka - například léčení jeho traumat, nebo hluboce zakořeněných strachů. V rámci prevence mohou pomoci každému – kdo je často nervózní, ve stresu, koho lidé rozčilují, frustrují, nebo se jich bojí.
A právě to mě na psychologii nesmírně baví a zajímá. 

Snažím se využít své odborné znalosti, naslouchat klientovi a porozumět jeho problému tak, jak ho skutečně cítí a vnímá. Na základě toho nabízím strategii, která je přiměřená a reálná.
Cílem je, aby došlo k jeho posílení klienta v jeho každodenním životě.