"Veškerá moudrost, kterou hledáme,  je uložená uvnitř nás. Jen se jí potřebujeme naučit naslouchat a nechat se vést." E.K.

Jak to celé začalo...

Když do mého života nečekaně zasáhla rakovina, hned první lékařka mi řekla, že

... uzdravení je věc psychiky. 

Začala jsem se učit od světově uznávaných osobností. Četla jsem knihy uzdravených lidí, Louise L. Hay, Brandon Bays, které se uzdravily z rakoviny, Clemense Kubyho, který se uzdravil z vážného poranění páteře a dalších. Zajímavé bylo, že se jejich názory na to, jak se uzdravit, shodovaly v mnoha ohledech. 

Také mě hodně inspirovaly knihy amerického lékaře indického původu, Deepaka Chopry, ruského psychologa Valerije Sinelnikova, filozofa a uznávaného psychoterapeuta Berta Hellingera a vědců v oblasti buněčné biologie, Candace B. Pert a profesora Bruce Liptona, zakladatele epigenetiky.

Pomohly mi porozumět, jak pracují v našem nitru emoce, jak pracovat se strachem, smutkem, jakou zátěž nám způsobují nezpracované prožitky z minulosti, nespravedlnosti, ublížení, jak nás ovlivňuje rodina a mnoho dalšího.

Účastnila jsem se mnoha seminářů a vyzkoušela metody, které se osvědčily v alternativní medicíně. Tak jsem získávala další a další zkušenosti. Každá z nich mě něčemu naučila a pomohla mi. Proto dnes ve svých konzultacích a terapiích používám jejich kombinaci. 

Poznala jsem, že zdraví zcela ovlivňuje naše prožívání

na nejhlubší úrovni.

Na této úrovni můžeme najít skutečné kořeny svých problémů, ale také jejich řešení.

Cokoliv nás tíží, potřebuje být usmířeno a je jedno, jak stará je to záležitost. Abychom tedy došli svému klidu, potřebujeme se srovnat se vším, co nás kdy zasáhlo.

  • Nejprve bychom si měli udělat pořádek ve svém základním rodinném systému, tzn. otec, matka, sourozenci a dojít k porozumění svým nejbližším.
  • Dále se můžeme zabývat svými kořeny a sledovat, jak postupně vycházejí na povrch vazby ke členům rodu. Neseme v sobě část toho, co se v našem rodě událo a svým způsobem i s tímto jsme spojeni.
  • Postupně si vyřešíme své záležitosti, jako je zdraví, vztahy, úspěch, poslání, atd.

Vždycky je to o smíru, odpouštění a postupném přechodu k lásce, protože teprve tady se děje celé uzdravování.

Proces uzdravování se odehrává u každého jinak. Někdy se děje velmi velmi rychle, ale ne vždy. Každý jsme jiný, proto je celé uzdravování jedinečný proces.

Když se naučíme vnímat své nitro, můžeme se jím nechat vést. Ucítíme, kdy je potřeba co udělat. Přijdou informace, nápady z čista jasna. Projdeme i potřebným osobním růstem.

Sami někdy nemusíme mít ani tušení, čemu všemu čelíme, jaké strachy prožíváme. Stále o něco usilujeme, hodnotíme, nebo poměřujeme. Když nedostaneme, po čem toužíme, jsme nešťastní. Ještě horší je, že své skutečné emoce maskujeme. Proto jsme pak nemocní.

Každý má svoji jedinečnou cestu k uzdravení a to je dobře.

 Sama vím, jak dobrodružná cesta vedla k mému uzdravení a kdyby to bylo možné, doporučila bych ji každému. Byla jsem rozhodnutá udělat pro své uzdravení všechno.

Pořád jsem překonávala nějaké své bariéry, jako třeba vzdát se úspor, opustit svoji rodinu a odjet se učit z indické kultury na Srí Lanku. Víte, stále jdete intuitivně krok za krokem, kam vás to vede, ale jistotu, že se něco vyřeší nikdy nemáte. Jenomže pokaždé, když překročíte nějaký svůj strach, rostete. 

Právě díky tomu všemu, dnes vidím věci, které jsem dříve neviděla. Jsou to úplně obyčejné věci. Cítím radost z toho že tu jsem, že dýchám a žiju, Intenzivně vnímám krásu přírody, její barvy, zvuky, vůně. 

Věřím, že každá událost má svůj význam. Nemám potřebu do všeho zasahovat. Neulpívám na věcech, na lidech, na svých představách, názorech, jistotách. Nemusím se  bát, jak něco dopadne, protože všechno je, jak má být. 

Vím, že je tu něco, co mě přesahuje, chrání, vede, podporuje. Toto vědomí přináší do mého života důvěru a klid.