Mnozí z nás trpí v konfliktech s druhými, soudíme je za jejich chyby, špatné vlastnosti, křivdy, nespravedlnost nebo je viníme z jejich činů.

Ale ve skutečnosti pravá síla spočívá v tom, že se naučíme dívat na situace z nadhledu, zaměříme se na hledání řešení a necháme odejít svá minulá zranění.

Proč reagujeme na druhé lidi citlivě?

Protože máme problémové postoje sami k sobě, které vznikly již dříve, z pocitů odmítnutí, kritiky, přehnaných nároků či soupeření. Kvůli tomu máme potíže s vnitřní vyvážeností a sebepřijetím.

Možná, že si to ani neuvědomujeme, ale většina našich citových reakcí na druhé lidi je přenesená z minulosti, nejen z dětství, ale i z pozdějších zkušeností.

Tak například, když se k nám někdo zachová arogantně nebo s nedostatečným respektem, nebo v tom cítíme kritiku či nepřijetí, spustí se v nás reakce dítěte na rodiče. Proto na takovou situaci reagují naše city, zatímco druhý člověk by na stejnou situaci reagoval klidně, rozumně, nebo dokonce i s úsměvem.

Ve skupinách, jako jsou pracovní nebo zájmové kolektivy mohou přenosové reakce kopírovat rodinné vztahy. Vertikálně jde o vztah k nadřízenému jako k rodiči a horizontálně ke kolegům. Přenos se dále také projevuje jako sympatie i antipatie vůči druhým lidem.

Přenos je tedy psychologický proces, kdy do aktuálních vztahů a situací nevědomě promítáme pocity z minulosti. Proto ve chvílích konfliktu nebo zranění nereagujeme jen na to, co se děje teď, ale i na staré nevyřešené bolesti a zkušenosti.

Ve kterých situacích se vy cítíte nepříjemně, nesví, nervózní, nejistí, podceňovaní, potlačovaní, nevyslyšení? Jak reagujete?

Můžeme si prozkoumat své odpovědi na otázky: proč vlastně toužíme vyhrát, uspět, získat pozornost, ocenění? Hledáme potvrzení druhými lidmi, když si jej nedokážeme dát sami?

Co se můžeme nyní naučit?

Především být opravdoví. Říct ne, dost, vyjádřit, co si myslíme, obhájit svá práva, řešit nepříjemné situace, říkat svůj názor a nepřevzít podřízenou pozici, vyjádřit své pocity, říct si o pomoc a nevyhýbat se situacím, kterých se bojíme.

Opravdovost znamená, že naše slova, pocity i chování spolu souzní. Naše opravdovost se pak projevuje harmonicky v těle, myšlenkách, citech i gestech.

Ema Kuby