Konstelacemi k sebepoznání

Naše prožívání probíhá ve více vrstvách současně. Zatímco na vědomé úrovni vnímáme určitým způsobem realitu,  na nevědomé úrovni probíhají neustále v našem nitru hluboké procesy. Právě na této úrovni mohou mít svůj původ zlozvyky, nespavost, závislosti, úzkosti, závažná onemocnění a tak dále.

V naší mysli působí celá řada programů. Některé jsou základní, jako je například “přežít”, vychází z pudu sebezáchovy, další jsou naše individuální, některé jsme získali zkušeností a v neposlední řadě i přenesené z našeho rodu.


Především z dětství si odnášíme celou řadu prožitků, které nás mohou ovlivňovat i celý život. Nejspíš si dokážete představit, jaké to je, vykročit do života s pocitem milovaného, nebo naopak přehlíženého, kritizovaného, či ponižovaného dítěte. Naše pocity s námi zůstávají.

Nedostatek lásky v dětství se může projevit v dospělosti vytvářením závislostních, nezdravých vztahů a kompenzováním „toho chybějícího“. Do vztahů pak vkládáme příliš mnoho úsilí, často se podřizujeme, obětujeme, můžeme pociťovat mnoho obav a nejistoty.

Vztahy zrcadlí, co nosíme v sobě. Když nás lidé ignorují, podezírají, odmítají, nerespektují, povyšují se, nebo jsou hrubí, vždy jde o nějakou projekci vnitřního stavu. Lidé se k nám chovají tak, jak jim sami dovolíme.


Výchova a vzpomínky nejsou to jediné, co nás ovlivňuje. Svoji roli zde hraje více faktorů, například dědičnost.

Epigenetika prokázala, že dědíme po předcích emoční prostředí. Z toho vyplývá, že není podstatné, zda své předky vůbec známe.

Představte si, že v každém rodě, se v minulosti něco odehrálo, co do rodiny zasáhlo a ovlivnilo ji. Tato událost může působit v rodinném systému stále, dokud není vyřešena a dokončena.

Podívejme se na příklad.

V historii rodu, dojde k oddělení mezi matkou a dcerou. Důvodem mohou být rodinné konflikty, násilí atd. V ženské linii se pak přenáší z prababičky na babičku a dále na dceru, vnučku nedostatek soucitu a pocit oddělenosti. Důsledkem může být neschopnost udržet dobré vztahy, osamělost, úzkosti, poruchy výživy, …

Zkusme si představit jiný příklad. V minulosti se dostal pradědeček do traumatické situace. Od té doby trpěl komplexem méněcennosti. Choval se hrubě k synovi a tak to šlo dále. V mužské linii se přenášelo z otců na syny hrubé chování, křik, tresty. Chybějící respekt byl kompenzován alkoholem.

Některé psychoterapeutické metody dokáží odhalit problém, který neseme uvnitř sebe, jaká je jeho příčina a význam, jako třeba Hellingerovy rodinné a systemické konstelace. Tato metoda je založená na poznávání sebe sama. Jejím účelem je posílení klienta. Správně provedená terapie přinese klientovi pocit úlevy. To je jejím pravidlem a posláním.

S úctou a láskou ke svým předkům

K našim předkům nás pojí silnější vazba, než si uvědomujeme. Z generace na generaci si předáváme zkušenosti, informace, pravidla, hodnoty, také různé vzorce chování i způsob prožívání.

Rodina jsou naše kořeny. Z nich jsme vzešli a z nich jsme živeni.

Pochopíme-li své předky, pochopíme sami sebe.

Kdo jsem, hodnotíme obvykle podle toho, co mám, co jsem dokázal, jak vypadám, koho obdivuji, s kým souzním, ke komu patřím, jaká je moje role ve společnosti. Ve skutečnosti je to ale jinak.

Když porozumíme tomu, jaký je náš původ a odkud přicházíme, pak najdeme svoji sebedůvěru, sebejistotu, ukotvení.


Celý život někam směřujeme a něco hledáme. Doufáme, že až se něco změní, pak budeme kompletní. Ve své podstatě jsme oddělení sami od své duchovní podstaty. Jediné, co potřebujeme, je žít intuitivně, soucitně a laskavě.

Přitahujeme to, co jsme.

Náš osobní vývoj je smyslem života. Zmoudření přichází vždy v určitém momentu. Pak nastává obrat.

Každý má svoji unikátní příležitost k učení, například přes nemoc, dítě, rodiče, partnera, chudobu, samotu, postižení, ztráty atd. Svojí vůlí a odhodláním můžeme ale všechno překonat.

Jsme vedeni k tomu, abychom se naučili žít v souladu s ostatními a v jednotě s celkem.

Na své pouti, dříve než se spojíme se zdrojem, všichni jednou nejdeme velký zázrak a pochopení.

„Není trvalého štěstí v žádném z předmětů světa.

Je v nás.“ Eduard Tomáš

Ema Kuby
Expertka v oblasti osobního rozvoje, autorka knihy Vnitřní záležitosti a mnoha transformačních programů.  Ve svých terapiích využívá vlastních i převzatých terapeutických cvičení k léčení nezpracovaných emocí, k jejich vnitřnímu uvolnění a dokončení.

Přihláška na seminář

systemických konstelací

Systemické konstelace jsou metodou sebepoznávání a jsou využívány na širokou škálu osobních, pracovních i společenských problémů. 

Železná 18, 1. patro, Praha 1, u Staroměstského nám.