Experiment s Chytrým Hansem se udál na počátku 20. století a změnil naše chápání neverbální komunikace.

Hans, inteligentní kůň, se stal senzací díky svým matematickým schopnostem a znalostem německého jazyka. Jeho majitel, Wilhelm von Osten, tvrdil, že Hans umí sčítat, odečítat, násobit i dělit, a dokonce rozpoznávat barvy a číst noty.

Jak to fungovalo?

Hans odpovídal na otázky kopytem. Například, když se ho zeptal, jaký den bude v pátek, pokud je osmého úterý, Hans zaťukal kopytem jedenáctkrát.
Vzbudil tím u veřejnosti velkou pozornost a zaujal vědeckou komunitu, a v roce 1904 se o něj začala zajímat i média, včetně deníku The New York Times.

Psycholog Oskar Pfungst provedl důkladné vyšetření, aby odhalil tajemství Hanse. Odvedl Hanse pryč od jeho majitele a nechal ho testovat neznámými osobami.
Výsledek nikdo nečekal: Hans odpovídal správně pouze tehdy, když neviděl na oči a osoba, která mu kladla otázky, znala odpověď.
Hans dokázal vnímat neverbální signály, jako je řeč těla a emoce, což mu umožňovalo správně reagovat.

Efekt Chytrého Hanse

Pfungstův objev vedl k pojmu „efekt Chytrého Hanse,“ který popisuje, jak neverbální komunikace ovlivňuje naše chování a vnímání.
Tento efekt má pro psychologii velký význam, protože poukazuje na to, jak důležité je být si vědomi našich neverbálních projevů.

Neverbální komunikace v našem životě hraje zásadní roli v našich interakcích. Na jedné straně vysíláme neverbální signály, které ovlivňují naše okolí, a na druhé straně je vnímáme u ostatních, což může ovlivnit náš úsudek o lidech.

Je fascinující, kolik neverbálních projevů kolem nás existuje a jak hluboce mohou ovlivnit naše vztahy a chování.

Tento experiment, který se udál před více než sto lety, zůstává dodnes inspirací pro pochopení komplexnosti lidské komunikace.

Neverbální komunikace je neviditelnou silou, která formuje naše interakce a vnímání. Je důležité si uvědomit, že vysíláme i přijímáme tyto signály neustále, a to může mít zásadní dopad na naše vztahy a úsudky o ostatních.

Ema Kuby