Důležité poselství pro každého, kdo zažil těžké dospívání.

Milí přátelé,
dostala jsem na psychologii zajímavý úkol – analyzovat vědeckou studii o osamělosti v dospívání. Výsledky mě natolik zaujaly, že bych se s vámi ráda o ně podělila.

A proč?
Protože možná právě díky pochopení těchto souvislostí můžeme najít cestu ven z pocitů osamění, které nás někdy tíží.

Co je osamělost?

Osamělost není jen pocit, že jsme sami.
Vzniká z rozporu mezi tím, jaké vztahy máme, a jaké bychom si přáli. Může být krátkodobá, nebo chronická, což je mnohem závažnější.

Chronická osamělost totiž vede k sociální bolesti a vytváří začarovaný kruh: člověk se stáhne do sebe, což ještě více prohlubuje jeho izolaci.

Jaké jsou důsledky chronické osamělosti prožívané v době dospívání? Mohou se později rozvinout:
🔸 Poruchy spánku
🔸 Úzkosti
🔸 Deprese
🔸 Rizikové chování

Proč jsou dospívající tak zranitelní?

🤝 Klíčovým faktorem je nízká sebedůvěra, která se buduje už v raném dětství.
Způsob, jakým okolí reaguje na potřeby dítěte, ovlivňuje jeho schopnost věřit sobě i druhým.

Dospívající s nízkou sebedůvěrou
– často podle své vnitřní nejistoty reagují na konflikty – buď se jim vyhýbají, nebo jim podlehnou.
– mají tendenci podléhat názorům druhých, neumějí si stanovit hranice a často se cítí bezmocní.
– k tomu se často přidávají konflikty v rodině nebo problémy v komunikaci s rodiči.

Tyto faktory společně vytvářejí nebezpečné prostředí, ve kterém se adolescent cítí jiný než jeho vrstevníci.

😵 Myslí si, že by ho nepochopili, a začne nedůvěřovat ostatním. Výsledek?
Nedokáže navázat hlubší přátelství a jeho sociální vazby mu nedávají smysl.

Někteří se obávají, že nikdy nenajdou romantického partnera a budou navždy sami.

Jak to vypadá navenek?

Aby mladý člověk nevypadal „divný“, potlačuje své emoce. Na povrch se usmívá a tváří se šťastně, ale uvnitř cítí prázdnotu.

Tento tlak může vést k poruchám spánku, depresivním myšlenkám nebo dokonce k sebepoškozování či zneužívání alkoholu.

Strategie zvládání samoty

Mladí lidé si často vyvinou strategie zvládání osamělosti. Ty pasivní – sledování televize, poslech hudby nebo hraní her – jim pomohou na chvíli zapomenout, ale problém neřeší.
Horší variantou jsou destruktivní způsoby: sebepoškozování, alkohol nebo riskantní chování.

Co můžeme dělat?

– Pochopení osamělosti je prvním krokem k její léčbě.
– Nízká sebedůvěra je základním problémem, který je třeba řešit – ať už pomocí podpory rodičů, školního prostředí nebo terapeutické práce.
– Rodiče by měli být více informovaní o tom, jak osamělost ovlivňuje jejich děti.
– Školy mohou vytvořit prostředí podporující otevřenou komunikaci a sociální vazby.
– A co my ostatní? Můžeme nabídnout porozumění a bezpečný prostor pro sdílení emocí.

Pokud vás toto téma zajímá hlouběji nebo máte pocit, že by vám mohlo pomoci lépe porozumět sobě či druhým, společně můžeme hledat cestu k hlubším vztahům a posílit své sebeuvědomění.

Ema Kuby

#DuševníZdraví #VztahyAOsamění. #RodinnéKonstelace #OsobníRozvoj #SystemickéKonstelace #UzdravováníVztahů