Někdy se ocitáme v těžkých životních situacích, kdy je strach zcela legitimní. I když existuje mnoho metod, jak přijmout svůj strach, a možná už máte pocit, že už všechno teoreticky víte,  přesto emoce strachu přetrvávají a mohou být velmi tíživé. 

V této první části si ukážeme některé myšlenkové vzorce, které nám pomohou lépe porozumět svému způsobu prožívání.

Psychiatr Cyril Höschl jednou vyprávěl takový vtip: Pán vyjde ráno z domu a šlápne do psího lejna. Říká si: „Ach, to je hrozné, to se musí stát zrovna mně. Jsem takový smolař, tohle přesně se stane mně! Teď mám podělané boty, tak jako celý tento týden, vlastně celý život.“ Tyto myšlenky ukazují depresivní styl myšlení.

Druhý muž vyjde z domu a také šlápne do lejna. Říká si: „To je hrozné, teď si musím boty čistit, určitě je špatně vyčistím, pak to budou lidé cítit a budou si myslet, že páchnu. Navíc přijdu pozdě do práce, a když přijdu pozdě, nestihnu všechno.“ Tyto myšlenky reprezentují úzkostné rysy.

Třetí muž vyjde z domu, šlápne do lejna a říká si: „To je ale krásný den, ještě že existují boty.“ Tento vtip ukazuje, jak na jednu a tutéž situaci můžeme reagovat různě.

Je zajímavé, že sklon k negativnímu zkreslení si často ani neuvědomujeme. Všechny své citové reakce považujeme za adekvátní situaci. 

Tendence k negativnímu zkreslení vychází z raného dětství, z toho, jak okolí reagovalo na naše potřeby – už od kojeneckého, batolecího a předškolního věku. Svoje zážitky ukládáme do emoční paměti, kde zůstávají, dokud si je nepřevedeme do vědomí.

Typickým příkladem je neustálá potřeba být přijímaný a oceňovaný druhými lidmi a přehnaná citová reakce na kritiku, lhostejnost, nezájem, odmítnutí, či nesouhlas. Ale proč se tolik zabýváme názory druhých?

Existuje mnoho cest, jak si uvědomit své vzorce a jak s nimi pracovat. Můžeme začít tím, že si pořídíme deník a začneme s nácvikem. Zapíšeme situaci, ve které jsme se cítili zle, pak ji zhodnotíme realistickým pohledem a promyslíme logické, racionální možné reakce nebo alespoň náhled na situaci.

Co je ale podstatné, je uvědomit si, že třeba od dětství máme melancholické sklony, prudce reagujeme, zoufáme si, bojíme se, cítíme se osaměle, nejistě, nebo nedůvěřujeme lidem – mužům či ženám.

A teď vám řeknu, co je potřeba udělat: změnit celkovou energii ve svém těle.

Naučit se prožívat radost nebo alespoň spokojenost co možná největší část dne a to navzdory všem silám, které na nás působí. 

Zeptejte se sami sebe: Kolik procent času během dne cítíte neklid, nervozitu, nebo stres? Na kolik procent jste v napětí v práci? A jak je to doma? Právě tento poměr je potřeba postupně vylepšovat, postupně snižovat míru napětí a zvyšovat chvíle klidu a radosti.

Naučit se být šťastný už jen proto, že jsem – žiju a dýchám – to je ten klíč. Nebýt závislý na dalších podmínkách, na ničem nelpět, k ničemu se nepoutat.

Mám ale pro vás ještě nějaké praktické tipy k překonávání dlouhodobého strachu.

Co tedy pomůže? 

• Přijmout strach takový, jaký je
  Strach je přirozený a není třeba proti němu tlačit. Čím více mu věnujeme pozornosti a snažíme se ho potlačit, tím větší sílu získává. Přijímání strachu neznamená se mu poddat.
  – Jak řekl Carl Gustav Jung, je důležité naučit se milovat svůj „stín“. Strach bychom neměli vnímat jako nepřítele, ale jako přítele, který nám něco sděluje.
  – Naše realita je jen naše interpretace. Všechny naše reakce na vnější situace jsou odrazem toho, co se neuzdravilo v nás.
  – Můžeme si klást otázky: Jak to mohu nechat jít? Proč v sobě držím bolest?
• Hledat možnosti ovlivnění situace
  Například si popovídat s kamarádkou o běžných věcech, mít někoho, na koho se můžeme obrátit, pěstovat přátelské vztahy, které nás podporují.
• Práce s myšlenkami
  Zkusit nový pohled na svou situaci, třeba i spirituální, který nám pomůže podívat se na věci jinak.
• Mindfulness (všímavost),
  Zastavovat negativní automatické myšlenky a uvědomovat si své pocity v přítomném okamžiku.
• Meditace, vizualizace, body-scan
  Uvolnění mysli a těla pomocí meditace, vizualizace přírody či úspěchu, a techniky body scan (tj. uvolňování těla). Tyto techniky lze praktikovat několikrát denně, dokud se naučíme být trvale uvolnění. Pomáhají také k rychlému zklidnění v běžných stresových situacích, ale vyžadují pravidelný trénink.
• Hledání smyslu
  Nacházet smysl v péči o ostatní, o své okolí, a uvědomit si, že náš život má velkou hodnotu. 
• Plánování příjemných aktivit a těšení se na budoucnost
  Mít sny, přání a něco, na co se můžeme těšit, posiluje naši psychickou odolnost.
• Pevné přesvědčení o vlastní síle
  Věřit, že přes všechny překážky, které se zdají velké, to zvládneme a nenecháme se zlomit. Inspirovat se příběhy lidí, kteří překonali těžké životní zkoušky a našli štěstí.
• Nácvik prožívání života jako příjemného
  Vedení deníku a příprava týdenní tabulky příjemných aktivit, jako je koupel, dobré jídlo, relaxace, pobyt v přírodě, rozhovor s blízkými, pohyb, kulturní akce nebo poslech hudby. Důležité je uvědomovat si, že se cítíme příjemně, a tím si tuto schopnost postupně posilovat.
• Správná skladba stravy a pitný režim
  Výživa – skladba stravy a pravidelný pitný režim ovlivňují naši náladu. Dlouhé rozestupy mezi jídly nebo půsty mohou náladu zhoršovat.
• Pravidelný pohyb
  Pohyb pomáhá uvolnit nahromaděnou energii ve těle, která vzniká ve stresových situacích (boj/útěk). Například už jen 7 minut cvičení denně může výrazně zlepšit náladu a zvýšit sebevědomí.

Praktikování těchto kroků pomáhá nejen cítit se lépe, ale také chránit zdraví, zejména když nemůžeme situaci přímo ovlivnit. Zaměření na něco hezkého, co má pro nás smysl, budování přátelských vztahů a těšení se na budoucí zážitky pomáhá, aby strach postupně odezníval, i když se okolnosti nezmění. 

Možná by stálo za to si připustit, že často vůbec nevíme, jak věci skutečně jsou. Vytváříme si o všem nějaký názor, ale naše prožívání je jediná skutečná realita, kterou skutečně zažíváme.

Pocity určují náš život. A bohužel mnohdy ubližujeme sami sobě sebetrýznivými myšlenkami, které nás drží v utrpení a trápení. Největším démonem je nakonec člověk sám sobě. 

Proto si můžeme každý den vědomě vytvořit chvíli míru, kdy se vrátíme k sobě, pozorujeme svůj život a jeho běh a sledujeme, jak ho sami ovlivňujeme. Možná, že pak najdeme vnitřní klid a mír sami v sobě.

Ema Kuby

#Psychologie #ZvládáníStresu #Sebepoznání
#MentálníZdraví #Meditace #Sebereflexe #Emoce
#OsobníRozvoj #KognitivníTerapie #Mindfulness
#RodinnéKonstelace #Psychoterapie #DuševníZdraví
#ŽivotníStyl #Sebekontrola #Motivace
#PsychologieProVšechny