Celý život jsme vedeni vnitřními impulzy, z nichž vychází i naše úmysly, vůle, tužby a přání, jež pramení z hlubších vrstev našeho nevědomí a zásadně formují naše rozhodování i prožívání.

Tyto vlivy nejsou pouze výsledkem našich zkušeností, ale vycházejí také z hlubokých nevědomých vzorců, které máme vrozené i získané během vývoje druhů a jednotlivých generací.

Máme vrozené mechanismy, které jsou dědictvím evoluce, a zároveň neseme v sobě i vzorce chování a reakcí předané námi předky – ať už geneticky, nebo prostřednictvím kulturních a rodinných vazeb.

1) Vrozené vzorce

• Evoluční psychologové říkají, že se rodíme s vrozenými psychickými mechanismy, které jsou výsledkem dlouhodobé evoluce. Tyto geneticky předávané adaptace nám pomáhají přežít a přizpůsobit se různým životním situacím.
• Každá rodina si v průběhu času vytváří své vlastní strategie přežití, které se v rodinách a rodech postupně vyvíjely jako reakce na opakované ohrožení, například chudobu, násilí nebo ztrátu blízkých. K rodovým strategiím přežití patří také jeho obranné mechanismy, které umožňují přežítí v náročných podmínkách tím, že drží traumata na nevědomé úrovni a pomáhají zvládat tyto situace, často za cenu potlačení či odštěpení emocí. Takové vzorce chování a reakce jsou hluboce zakořeněné a mohou mít podobu nevědomých psychologických programů.
• Epigenetika ukazuje, že zážitky a stresy našich předků mohou ovlivnit, jak naše tělo a mysl reagují na okolní svět, protože mění genovou expresi.
• Důležitým konceptem je také kolektivní nevědomí, které popsal Carl Gustav Jung. Jde o hlubokou vrstvu nevědomí, kterou sdílí celé lidstvo, a kde jsou uloženy základní praobrazy a symboly – archetypy. Tyto archetypy ovlivňují naše chování a pocity a v rodinných vztazích se mohou projevovat jako nevědomé vzorce, které formují naše životní osudy.

2) Životní problémy

Lidé, kteří zažívají opakované životní tragédie, problémy ve vztazích nebo materiální nedostatek, často nesou kombinaci genetických predispozic, epigenetických vlivů a rodinných vzorců chování. Tyto se přenášejí skrze prostředí, výchovu a nevědomé procesy.

3) Možnosti náhledu

Metoda rodinných konstelací pracuje právě s těmito nevědomými rodovými vzorci a emocionálním dědictvím. Pomáhá odhalit skryté vzorce a vztahové dynamiky, které ovlivňují naše chování a životní situace – nejen v rodině, ale také v partnerských vztazích.

4) Příklad

V rodinných systémech se trauma často nevědomě přenáší skrze emocionální vzorce, postoje a chování. Projevuje se například zvýšenou opatrností, strachem z nedostatku, tendencí k obětavosti nebo naopak k uzavřenosti.

Příběh:
Prababička po tragické ztrátě manžela musela sama přežít s dcerou v těžkých podmínkách. Tato dcera (babička) vyrostla jako úzkostná žena, jejíž emoční nastavení bylo založené na strachu, nejistotě a potřebě kontrolovat okolí. O generaci dál si její dcera (matka klientky) vzala muže s podobným úzkostným chováním – člověka, který žil v pocitu trvalého ohrožení a také potřebou kontroly.

Proč se to opakuje?
Rodové vzorce v partnerských vztazích často fungují na nevědomé úrovni. Matka klientky si například vzala muže, který měl podobné chování jako její vlastní matka, tedy babička klientky. Tento muž pak projevil agresivní a kontrolující rysy, které další generace prožívaly velmi bolestivě.

Tento vzorec „přitahování“ partnerů se stejnými nebo podobnými vzorci chování je v rodinných systémech běžný. Často souvisí s hlubokým emočním nastavením, které se dědí a opakuje z generace na generaci.

5) Nevědomé vzorce

V našich vztazích často působí nevědomé emocionální programy, které nás vedou k tomu, že si vybíráme partnery podle známých, i když bolestných vzorců.
Tyto vzorce jsou reakcí na rodinná traumata a nejistotu, kdy se opakuje dynamika „kontroly a strachu“. I když je to bolestné, je to pro nás známé a paradoxně bezpečné.
Hluboké rodové a osobní vzorce se týkají také témat dávání a přijímání, bezpečí a nedůvěry. Nerovnováha může vyvolávat pocity nejistoty a ohrožení.

6) Když neumíme žít v lásce

V některých rodinách může být nevědomou strategií přežití tlak na výkon, úspěch nebo důraz na vzdělání. To je často důsledkem minulých ohrožení, kterým rodina čelila. Kvůli tomuto tlaku často chybí dostatek pozornosti a zájmu o emoční potřeby členů rodiny. Výsledkem může být pocit, že láska je podmíněná úspěchem nebo výkonem.

Mnohdy získáváme lásku také tím, že se přizpůsobujeme potřebám ostatních nebo se pro ně obětujeme. Zapomínáme přitom na své potřeby a na to, kde leží naše hranice.

Další častou zkušeností je závislost na partnerovi – zůstáváme ve vztahu i tehdy, když chybí důvěra, blízkost nebo pocit bezpečí. Není to však jediná závislost, kterou si vytváříme. Můžeme být závislí i na celé řadě jiných zástupných náhrad za „to chybějící“.

7) Nevědomé vzorce a dopad na vztahy

Někdy si podvědomě vybíráme partnery, se kterými není možné vytvořit skutečně blízký vztah. Takové volby nás chrání před zraněním nebo zklamáním.
Strach z přílišné blízkosti může být způsob, jak si chránit vlastní prostor a nezávislost, zvlášť pokud jsme v minulosti zažili zklamání nebo nedostatek podpory.
Často se také objevuje ambivalence vůči „hodným mužům“ – vnitřní konflikt mezi potřebou bezpečí a touhou po vzrušení či vášni.

8) Proč se nám nedaří najít důvěru a blízkost ve vztahu

Pokud v rodině nebyla blízkost nebo důvěra běžná, může být v dospělosti těžké ji vytvořit. Blízkost může působit nezvykle nebo dokonce ohrožujícím dojmem.
Modely vztahů rodičů také ovlivňují naše nastavení. Například pokud rodiče žili spíš vedle sebe než spolu, může se nám podvědomě zdát normální, že „každý jede solo“.
Rodinná traumata – nevyřešené bolesti, ztráty nebo konflikty – se často přenášejí na další generace a ovlivňují, jak prožíváme blízkost a důvěru.

Ochranné strategie, které jsme si vytvořili v dětství, například držení odstupu, nás mohou i v dospělosti chránit před zranitelností.

9) Co s tím?

Sebepoznání je prvním krokem. Všímejte si, jaké pocity ve vás vyvolává prohlubování vztahu. Je to strach, nuda, úzkost? Co cítíte, když partner projeví zájem nebo naopak odstup?
Autenticita ve vztahu znamená otevřenou komunikaci o svých potřebách, obavách a očekáváních. To vztah posiluje a přináší větší blízkost.
Budování vnitřního bezpečí mimo rodinné vzorce je důležité. Vytvářejte si vlastní hodnoty a způsoby, jak zvládat stres a zátěž – například skrze mindfulness, meditaci a otevřenou komunikaci. Pomůže vám to najít rovnováhu mezi respektem k rodinné historii a vlastní autenticitou.
Kombinace vědomé práce, tělesných technik a emocionální podpory vede k hlubším a trvalejším změnám. Tato cesta odpovídá tomu, co dnes víme o komplexnosti lidské psychiky a těla.