Náš životní pocit bezpečí, který tak často hledáme, může být zakořeněný v tom, jak byly – nebo nebyly – naplněny naše základní potřeby v dětství.
Pokud jsme tehdy nezažili dostatek jistoty a přijetí, v dospělosti nás to může provázet stálým napětím a obavou, že svět není místo, kterému se dá věřit.
Můžeme postrádat důvěru v lidi, pomoc, schopnost se o někoho opřít, nebo pocit, že já, tak jak jsem, stačím.

Psychoterapeut D. N. Evans popsal OSM ZÁKLADNÍCH POTŘEB dítěte, které ovlivňují jeho budoucí schopnost zvládat životní situace:

• Splynutí: dítě potřebuje být dlouho a kvalitně fyzicky držené, což formuje jeho schopnost odolávat nepříznivým situacím a rozvíjí houževnatost.
• Zrcadlení: dítě musí být viděné a slyšené, potřebuje přiměřenou odezvu od rodičů, cítit potvrzení, obdiv a ocenění.
• Idealizace: dítě potřebuje idealizovat alespoň jednoho rodiče, cítit, že na světě je někdo velký a silný, o koho se může opřít.
• Imitace: dítě potřebuje mít možnost se s někým identifikovat, napodobovat a nacházet vzory.
• Sebedostatečnost: dítě musí slyšet, kdy je „dost“, kdy stačí a je dobré takové, jaké je.
• Iniciování: dítě neví vždy, jak něco dělat, a potřebuje, aby mu rodič ukázal cestu.
• Popasování – držení hranic: dítě potřebuje jasné hranice a slyšet „ne“, zároveň s pocitem, že láska a vztah zůstávají nedotčené.
• Přináležitost: dítě potřebuje cítit, že někam patří, je součástí společenství.

Můžeme se o sebe starat i jako dospělí, dopřávat si s laskavostí to, co jsme kdysi postrádali — a tím začít pomalu měnit své vnitřní nastavení. … objevovat vlastní hranice a učit se říkat „ne“ i jako dospělí. Můžeme hledat lidi, u kterých se cítíme „viděni a slyšeni“, když nám to doma chybělo.

1. Vztahy s lidmi: otevřenost, sdílení, nesouzení

Sdílení pocitů bez strachu z hodnocení má hluboký léčivý efekt. Čím víc můžeme být autentičtí, tím větší šanci máme zacelit staré rány.
Zdravé nastavení hranic je přirozené a potřebné, i když okolí nemusí hned rozumět.
Umět říct „ne“ a chránit svou psychickou i tělesnou pohodu je důležitější než dělat kompromisy, které dlouhodobě škodí.

2. Vnitřní práce s emocemi

Nejdřív se na chvíli zastavte a vnímejte, co teď skutečně cítíte – napětí, úzkost, vztek, strach.
Když si všimnete emocí, zkuste najít, co je spouští – může to být konkrétní situace, myšlenka nebo dlouhodobý stres.
Sledujte, jak vaše myšlenky ovlivňují pocit bezpečí a klidu; často je mezi nimi přímá souvislost.
Emocím nelze vždy „poručit“, ale můžeme s nimi vědomě zacházet a hledat jejich skryté příběhy.
Dlouho potlačované emoce, jako vztek, smutek nebo bezmoc, se mohou „uložit“ v těle – v napětí svalů nebo únavě – a zůstávají s námi i poté, co situace odezní.

3. Stres a STOP technika

Když vás přepadne stres nebo úzkost, zkuste si situaci zhodnotit realisticky. Představte si, že někdo jiný by na vašem místě mohl reagovat jinak. Pokud to tak skutečně je, uvědomte si, že vaše myšlenky mohou být přehnané a můžete si je klidně označit jako „katastrofické“ – pomůže vám to získat odstup a vnést do situace i nadsázku či humor.
STOP technika není o potlačování emocí, ale o vědomém zastavení toku takových negativních myšlenek. Jde o to:

• Zastavit se v běhu myšlenek, nadechnout se 
• Uvědomit si, že vaše myšlenky mohou být iracionální
• Zastavit automatický tok myšlenek
• Přesměrovat svou pozornost na něco jiného, co vás uzemní nebo uklidní.

4. Sebepéče

Pokud jste vyrůstali v podmíněné lásce, bývá vaše vnitřní schéma sebě-hodnoty křehké. Přijměte, že vaše hodnota je vrozená a nemusíte si ji zasloužit výkonem — je tu s vámi vždy. Postavte svou hodnotu i na jiných pilířích – na odvaze, vytrvalosti, péči o druhé, cestě k něčemu, co má pro vás smysl. Je čas přestat hledat potvrzení zvenčí, ale dávat si ho sami.

5. Aktivní práce s tělem a myslí

Pravidelný pohyb, vědomé dýchání, relaxace pomáhají tělu uvolnit stres. Tělo je často první, kdo nám řekne, že něco není v pořádku — naslouchejte mu stejně pozorně jako svým myšlenkám. Pečujte o tělo se stejnou pozorností jako o svůj vnitřní svět.

Každý malý krok, každé pojmenování svých pocitů a potřeb je důkazem, že měníte zažité vzorce. Vaše úsilí o pochopení vlastních vzorců jsou klíčem k opravdové změně. Jde o běh na delší trať, ale s každým dnem budujete nový pocit bezpečí a sebenaplnění.