Když milujeme sebe, přijímáme sebe samého takové, jací jsme, pak jsme volní. Nejsme nikomu podřízeni, ani nadřazeni. Rozumíme-li sobě samému, nejsme tolik zranitelní. Dokážeme se lépe vyrovnat s tím co je, přirozeně odpouštět a být laskaví.

❋❋❋

Ve skutečnosti mnoho lidí neví, co znamená mít se rád. Plete si sebelásku s péčí o zevnějšek, pohodlím, či požitky, přitom jim uniká to hlavní.

• Sebeláska jsou dobré zvyky, dobré úmysly a čisté myšlenky.
• Sebeláska je připravování svého jídla s láskou, návyk hýbat se i odpočívat, také pečovat o prostředí kolem sebe.
• Sebeláska je schopnost projevit svou vůli, nebýt závislý na souhlasu druhých, nepotřebovat pochvalu, z kritiky si nic nedělat a nic si nevyčítat.
• Sebeláska, to jsou dobré vztahy s lidmi kolem nás.
• Sebeláska je umět být sám a rád.
• Sebeláska znamená nesouzení, nehodnocení.
• Sebeláska zachovává respekt k sobě samému i k druhým.

❋❋❋

Vztah sama k sobě se utváří největším dílem v dětství. Částečně výchovou, ale také děděním po předcích. Proto bychom měli nejprve prozkoumat své zážitky z dětství. a podívat se na svůj základní rodinný systém.

Pochopit a přijmout svoji minulost, především rodiče. To je klíčem k sobě samému a k sebelásce.

Míváme sklon hodnotit rodiče. Jací jsou, co dělají, jak se kdy zachovali, co nám nedali, co nám sebrali a tak dále.

Otec a matka složili dítěti slib ochrany a výživy. „Děti“ mívají pocit, že rodiče nesehráli roli správně a to jim mají za zlé. Rodiče nás ale přivedli na svět a bez nich bychom tu nebyli. Nemáme žádné právo je soudit. Rodič, je ten kdo je a bude vždy větší. Rodičům není ani co odpouštět, to je jen hra našeho ega.

Už jen za dar života, bychom se k nim měli chovat vždy s láskou a úctou. S rodiči i rodem jsme spojeni především v úrovni vědomí. Nemůžeme přetrhnout pouto k rodičům a svým předkům. Je to, jako bychom chtěli přetrhnout pouto k životu. Kdo nectí rodiče, nectí své kořeny, ani sebe a nemůže tudíž od života ani nic očekávat.

Clemens Kuby vtipně říká, že „na šťastné dětství není nikdy pozdě“.

Tím, že si vyřešíme dětství a vztah k rodičům, změníme i vztah k sobě samému.

❋❋❋

Snad všichni, na té nejhlubší úrovni, v jádru své bytosti, hledáme lásku a bezpečí.

Někteří lidé doufají, že budou šťastní, až se něco změní. Ale nebudou. Takové štěstí je pomíjivé.

Hledáme své štěstí, ale opravdové štěstí je ukryté v nás. Je založené na trvalých hodnotách. Není ničím podmíněno a je tu stále přítomno.

Tajemství pravého a trvalého štěstí je úcta k životu, k přírodě a je to láska.

❋❋❋

Můžeme se naučit žít v souladu se sebou samým.

Potřebujeme znalost svého já, abychom mohli vnímat své nejhlubší pocity, intuici a ověřovat si, jak to funguje. To je cesta k poznávání svého skutečného “já”.

Postupem času, když zdokonalíme schopnost vnímat své vnitřní vedení, budeme vědět, jak se rozhodovat a budeme vědět, kdy jsme na správném místě. Naše “já” nám bude ukazovat cestu. Naše “já” ví, jak jít cestou, která je pro mě dobrá.

Ve svých konzultacích využívám systém terapeutických cvičení, která rozvíjejí sebeuvědomování a rozšiřují vnímání.

Postupně objevujeme pravou podstatu problémů, zdravotních potíží, či řešení životních situací. Nejde o to, co lidé vypráví, protože to pochází z mysli, z ega.

To podstatné se ukrývá mnohem hlouběji v nás. Tam můžeme najít sdělení své duše.