Podvědomí si nahráváme sami. Ukládáme do něj své nejsilnější a dlouhodobé prožitky. Patří mezi ně naše největší radosti i bolesti. Jsou to prožitky, které se nás dotýkají na nejhlubší úrovni naší bytosti. 

Ty pak ovlivňují celý náš vnitřní svět. Každý z nás má svůj charakteristický způsob prožívání různých životních situací.

Kým jsme dnes, tedy ovlivnily všechny naše zážitky z minulosti, mnoho věcí jsme také nasáli ze svého prostředí, odpozorovali a do značné míry nás ovlivnilo i naše rodové dědictví.

Naše emoční prostředí je utvářeno výchovou, prostředím, zkušeností, naší individualitou a také děděním.

Výchovou převezmeme pravidla svého základního rodinného systému. Od malička se učíme, co je správné, co je špatné. Z velké části to jsou pravidla našich předků, která respektují naši rodiče a většinou jsou potvrzena jejich vlastní životní zkušeností.

Sbíráme také informace ze svého prostředí. V širším slova smyslu jsme ovlivněni kulturou, ve které žijeme. Například jde o západní, či východní světový názor, o podstatu naší existence, o přístup k životu, ke zdraví, k hodnotám. V užším slova smyslu je to naše okolí, ze kterého si bereme informace pocitem. Vnímáme postoje druhých lidí, jejich předsudky, přesvědčení, chování, cítění.

Zkušenost přesahuje vše, co jsme se učili, co nám říkali, vštěpovali a je s ní v rozporu.

V našich emocích hraje velkou roli to naše jedinečné “já”. Je to koktejl pocitů, které vychází z našeho jádra. Jsou jen naše a s nimi jsme přišli na tento svět. 

Naši osobnost silně ovlivňuje také celý náš rod. Epigenetika prokázala, že dědíme po předcích jejich emoční prostředí. 

❋❋❋ 

Náš základní program je přežít

Proto celý život hledáme lásku a bezpečí. 

Na samém začátku našeho života je naše přežití závislé na matce a otci. Závislost na rodičích je naše jediná skutečná závislost. Proto k nim cítíme celý život silnou vazbu.

Každý z nich sehrává určitou roli. Úkolem matky je pečovat, vyživovat, tzn. dávat lásku. Role otce je chránit a zaštítit rodinu. Od malička tak podvědomě hledáme pocit lásky a bezpečí, čili lásku matky a ochranu otce, protože to obojí bylo nepostradatelné pro naše přežití.

Děti, které nebyly dostatečně vyživeny pocitem bezpečí a lásky, mohou tento pocit hledat stále. To může být později hlavní příčina jejich zlozvyků, závislostí, přetěžování se a tak dále.

❋❋❋

Nabízí se otázka: Co jste si odnesli ze svého dětství? Jak jste se cítili v prostředí, ve kterém jste vyrůstali? 

• Jak vám byla projevována láska? Cítili jste se být respektováni? Mohli jste si o všem promluvit? 
• Byl na vás někdo příliš přísný?
• Slýchali jste nějaké výčitky?
• Hodnotili nějakým způsobem váš vzhled, schopnosti, charakter?
• Jak se k sobě navzájem chovali rodiče? 
• Bylo někomu ve vaší rodině ubližováno?

Co nosíme uvnitř se projektuje do našeho vnějšího světa a proto se nám různé věci dějí.

Možná jste nevyrůstali v úplné, nebo ideální rodině a možná vám stále něco chybí. Třeba ani vašim rodičům nebylo dopřáno zastat své role, jak by si sami přáli. Naši rodiče byli v dětství stejně jako my, ovlivňováni prostředím, svými předky a jejich osudy.

❋❋❋

O působení rodinného systému

Z generace na generaci si předáváme některé modely chování. Rodina, se všemi předky, se svojí historií, se svým osudem, řádem, hodnotami, pravidly, to jsou naše kořeny. K rodině, ze které jsme vzešli, jsme vázáni. Jsme s ní spojeni. Co nosíme v sobě, vychází z tohoto spojení.

Stejně tak, jako můžeme zdědit po předcích určitý talent, můžeme také po předcích převzít určité bloky, úzkosti, strach, komplexy, závislosti, vznětlivost, pocit vyloučenosti, odmítnutí, postoje oběti a tak dále.

Chceme-li vystoupit z tohoto přenosu, potřebujeme se vypořádat s minulostí. Zjistit, co nás skutečně bolí a proč.  

❋❋❋

O metodách

Celostní medicína využívá metody, které se podvědomím zabývají.

Podvědomí sehrává důležitou roli v našem uzdravování. Můžeme z hloubi sebe sama cítit, že se uzdravíme, nebo že je uzdravení nemožné. Také, že můžeme cítit silnou touhu po uzdravení, nebo že nějakou nemoc nedostaneme. 

Podvědomí je nelogické. Z podvědomí vychází touha, víra, láska, vášeň, tvořivost, intuice. Chceme-li komunikovat s podvědomím, potřebujeme ho vnímat spíš přes pocit, intuici, nepouštět do toho rozum, racionální uvažování, nesnažit se to, co se ukáže komentovat a vysvětlovat. 

Některé metody se zabývají tím, co je hlubší příčina nějakého problému, co s ním souvisí. Ukáží nám, co je ukryto pod problémem. V některých metodách můžeme spatřit obraz celé situace, například v Hellinerových konstelacích. 

Právě filozof a psychoterapeut Bert Hellinger popsal také celou řadu menších cvičení a rituálů, která využívám v individuálních konzultacích a s jejichž pomocí si můžeme postupně zpracovat záležitosti, které zasáhly do našeho života a určitým způsobem ho stále ovlivňují. Vždy jde o proces a je potřeba k tomu tak přistupovat.

❋❋❋

Příklad – Přenos rodových záležitostí

Pojďme se na to podívat trochu z filozofického úhlu pohledu. Na hlubší úrovni sebe sama všichni toužíme po vyšší spravedlnosti. Na samém počátku jsme dostali od rodičů dar života. Toto je náš první a základní pocit dluhu.

Někdy dostáváme ještě další výhody, jako třeba majetek, vzdělání, rodinnou firmu, společenské postavení a tak dále. Na podvědomé úrovni můžeme tyto dary pociťovat různě, například jako závazek, určitou povinnost vůči někomu a můžeme se cítit provinile i celý život.

V hloubi sebe můžeme mít podvědomou potřebu sloužit, udělat ze sebe oběť, nebo se všeho vzdát přes ztráty.

Můžeme se ale také zbavit tohoto pocitu jeho obratem. Přijmeme a předáváme dále svým potomkům. To znamená otočení pocitu viny na nevinu a zbavení se dluhu skrze vyrovnání.

Jinak vše, co je vnitřně nevyřešeno, přenášíme na další generaci, jako v tomto případě pozici viníka a potřebu oběti. Dokonce se může opakovat i stejná rodinná situace – stejné rozchody, nemoci, psychózy, ztráty a tak dále. Sebepoznání, smíření, může ukončit tuto hru na viníka a oběť a zastavit tento koloběh.

❋❋❋

O podvědomí můžeme vést spekulace donekonečna. Ale ať už je pravda jakákoliv, poznáním sebe sama na hlubší úrovni a zpracováním pocitů zklamání, lítosti, nespravedlnosti, mnoho získáváme. A to je důležité. 

Můžeme lépe porozumět sobě, svým emocím, potřebám, také lidem kolem sebe, být tolerantnější. Nemusíme brát sebe a svůj osud tak vážně a být jednoduše vděčni za každý den. Pak se můžeme dostat do většího nadhledu, najít více klidu, radosti a lásky.

❋❋❋